Obecně
Sitár je nástroj určený ke hře v sedě na zemi. Hrát na židli, nebo dokonce ve stoje je možné, ale velmi nepohodlné. Vzhledem k tomu že jedna jeho část leží na chodidle je vhodné být u hraní bos. Chodidlo pomáhá udržet nástroj v nejvhodnější poloze pro hru. Navíc je sitár brán jako posvátný nástroj a jeho kontakt s podrážkou by byl velkým vyjádřením neúcty. Nejspíš bych mu naznačoval něco jako „Jsi pro mě tím po čem šlapu“ a to bych opravdu nerad.
Sitar a jeho části
Tumbá – zakulacená část sitáru. Je vyrobena z vydlabané a vysušené skořepiny tykve. Každý sitármá tumbu, která je připevněna k okraji rezonanční desky. Některé sitáry mají dvě tumby. Druhá tumba se šroubuje ze zadní strany do horní části krku. Většina hráčů používá druhou tumbu pouze zřídka (převážně při koncertech, fotografování, nebo ve studiu).
Tabli – hlavní rezonanční deska nástroje.
Dánd – krk nástroje, je zhotoven ze stejného materiálu jako je rezonanční deska a je dutý.
Tár – struna
Čikarí – horní dvě struny sitáru
Jawári (džavárí) – kobylka
Parda – pražec, vyrobené z tvarovaného mosazného drátu. Pražce jsou pohyblivé a umožňují tak správné ladění nástroje. Pražců je sedumnáct a více.
Khunti – ladící kolík
Ára – ořech
Tánt – nit, nebo vlasec, kterým jsou přivázány pražce ke krku.
Manka – korálek (často ve tvaru labutě) navlečený na struně a sloužící k jemnému doladění
